Divadelní soubor při T. J. Sokol Lázně Toušeň – historie

První ochotnická představení se v Toušeni hrála v letech 1877–79 ve prospěch školní knihovny, stavby kaple a hřbitova. Brzy se hrálo i pro lázeňské pacienty. Na prahu dvacátého století poskytli divadlu oporu dobrovolní hasiči a po první světové válce dokonce vystupovaly dva soubory současně. S místními herci spolupracovali významní profesionální divadelníci své doby: Karel Železný, Richard Branald a Valentin Šindler. Na toušeňská ochotnická provedení svých her Bílá nemoc a R. U. R. se přišel podívat i Karel Čapek. V době první republiky se souběžně rozvíjela tradice loutkového divadla, kterému, stejně jako živým hercům, poskytl nejtrvalejší záštitu Sokol. Mezi desítkami inscenací nescházely hry Lešetínský kovář, Velbloud uchem jehly, Paličova dcera, Jízdní hlídka, Maryša, Její pastorkyňa, Naši furianti... Doložených premiér bylo do roku 1938 rovných sto. Po druhé světové válce následovalo na šedesát dalších: Hrátky s čertem, Divotvorný klobouk, Jak je důležité míti Filipa, Kat a blázen, Dalskabáty, hříšná ves... Nejuznávanějšími osobnostmi se stali režiséři Václav Kouba a Josef Beran a herečky Jaroslava Choděrová a Růžena Klimentová. Politický tlak však divadlo počátkem šedesátých let doslova udusil.

Děkovačka po premiéře představení Král jelenem v zahradě toušeňské Skleněné vily

Trvalo pak celá dvě desetiletí, než mohla do osvobodivého ovzduší, budovaného pozdějším starostou Františkem Bílým, zaznít oživující výzva spisovatele Adolfa Branalda, někdejšího zdejšího herce i autora, k obnově ochotnických her. Mnohaletou přestávku pomohli ukončit v roce 1987 nejobětavější z herců Milada Klimentová a Václav Shrbený, poctěný Zlatým odznakem J. K. Tyla. Za jejich vedení hrál soubor mladých především pohádky, již v prosinci 1989 vystoupil v Divadle Jiřího Wolkera v Praze, po návratu k Sokolu začal spolupracovat s jevištním výtvarníkem Josefem Jelínkem a v létě 1992 jej poctila spoluúčinkováním při literárním večeru operní hvězda světových scén i filmu Jarmila Novotná. Roku 1994 věnoval souboru novou pohádku Čertovo kvítko filmový scénarista a spisovatel Milan Pavlík a s podzimem 2004 dovršili toušeňští třicet představení pohádkové hry Dubová zátka, věnované jim dramatikem Václavem Dragounem. Témuž autorovi soubor inscenoval i historiké féerie Toušeňská růže a Rudolfinské nokturno. Obě ve dvou nastudováních. Od roku 2000 byl soubor čtyřikrát pověřen uspodářáním Národní přehlídky sokolských divadel.

Za nynějšího režijního vedení Mgr. Anny Müllerové se soubor od roku 2002 zaměřuje také na pohybové divadlo, které vede manžel režisérky Ing. Dušan Müller. S pohybovým divadlem se soubor úspěšně zúčasnil renomovaných divadelních přehlídek v Kolíně, v Hradci Králové a v Praze a v srpnu roku 2008 exceloval na 78. ročníku festivalu Jiráskův Hronov se svou třicetiminutovou groteskou Kino. 

RNDr. Jan Králík, CSc., vedoucí souboru
aktualizoval Radek Hrdlička