Tři jubilea divadelního souboru

22.09.2012 20:00

PRVNÍ jubileum čítá 135 let: ochotnické divadlo v Lázních Toušeni se datuje od roku 1877, odkdy se zásluhou řídícího učitele místní školy Bedřicha Kautského hrálo ve prospěch školní knihovny, stavby hřbitova a kostela. Hrálo se ale i pro lázeňské pacienty a pod ochranou Sboru dobrovolných hasičů v sále hostince U Salačů (U Wallianů). Po válečné přestávce poskytla divadlu novou záštitu a druhé jeviště Tělocvičná jednota Sokol. Na původních prknech hrála Dělnická tělocvičná jednota. S herci spolupracovali významní profesionálové své doby: režisér Karel Želenský, dramatik Richard Branald a pěvec i herec Valentin Šindler. Nejvýznamnější místní divadelníci tehdy byli Karel Kouba a Jaroslava Choděrová. Na toušeňské provedení Bílé nemoci a R. U. R. se přišel podívat i Karel Čapek. Než propukla druhá světová válka, bylo premiér už víc než sto. Živě se hrálo také po válce, kdy zářili zejména Josef Beran a Růžena Klimentová, ale sílící politický tlak divadlo postupně doslova udusil.

1908 - Manžel v base

Obr. 1: 1908 - Manžel v Base,  Obr. 2: 1935 - Stréček Křópal

  

Obr. 3: 1923 - Bělohorská mračna, Obr. 4: 1930 - Herci DS Toušeň, Obr. 5: 1951 Jiráskův otec

DRUHÉ jubileum čítá 25 let: činnost divadelního souboru byla oživena 1. prosince 1987 (po přestávce čítající rovněž 25 let) pohádkou Kašpárek, Honza a zakletá princezna. Obnovu inspiroval spisovatel Adolf Branald, rozhodující podporu poskytl pozdější starosta František Bílý. Hrála mládež: Filip Červinka, Ivana Štefanová, Miroslav Štefan, Ilona Kühnelová, Libor Konopka, Hana Šámalová, Petr Kliment, Blanka Jarošová… Studijní zásluhu měli někdejší přední herci Milada Klimentová a Václav Shrbený, za jejichž vedení soubor vystoupil v rozechvělém prosinci 1989 v Divadle Jiřího Wolkera v Praze a rok nato se spojil s obnoveným Sokolem. Oba se vrátili i na scénu. S dalšími pohádkami začali toušeňští divadelníci hostovat v Čelákovicích, Mochově, Zápech, Kolodějích, Novém Vestci, Mělníce a Brandýse nad Labem, Benátkách nad Jizerou, Nových Jirnech, Českém Brodě, Kralupech nad Vltavou, Týnci nad Sázavou, Mělníce atd. Hlavním dramatikem se stal Václav Dragoun, ale pro soubor psal i Milan Pavlík. Pavlíkovo Čertovo kvítko se hrálo osmkrát, Dragounova pohádka Voda pro mé růže rovněž osmkrát, Dragounovo Rudolfinské nokturno už šestnáctkrát a Toušeňská růže dokonce dvacetkrát.

Na výtvarné podobě premiér začal spolupracovat výtvarník světových scén Josef Jelínek. Právě před dvaceti lety poctila soubor spoluúčinkováním při literárním večeru proslulá hvězda opery, operety i filmu Jarmila Novotná. Herecky se výtečně uplatňovali zejména Kamila Lejsková a Richard Růžička. Tři souborem objevené dívčí talenty se začaly prosazovat na profesionálních scénách: Hana Šámalová v TV Prima, Klára Vodenková v Českých Budějovicích a Vladimíra Schilderová v Chebu a v Divadle pod Palmovkou. Třetí z nich byla dokonce nominována na Cenu Thálie. V roce 2000 se soubor stal spoluzakladatelem a pořadatelem české části Národních přehlídek sokolských ochotnických divadel. Vedle toho sehrál zvláštní představení i pro děti krajanů z Volyně a Chorvatska a jeho další vystoupení navštívili také diváci z Francie, Anglie, Kanady a Nového Zélandu...

Obr. 6: 1991 - O bojácném Floriánkovi, Obr. 7: 1992 - Dalskabáty hříšná ves, Obr. 8: 1994 - Čertovo kvítko

Obr. 9: 1997 - Rudolfinské nokturno, Obr. 10: 1998 - Toušeňská růže

TŘETÍ jubileum čítá deset let: 20. dubna 2002 představili režiséři Mgr. Anna a Ing. Dušan Müllerovi pohádku Václava Dragouna Dubová zátka. Ohlas byl nevídaný ve všech třiceti představeních nejen v sokolovně, ale také v Sadské na přehlídce Klicperovy divadelní dny, v Brandýse nad Labem pro Sokolský den župy Barákovy i pro základní školy a na zámeckém nádvoří, v Horních Počernicích na přehlídce Divadlo v přírodě, v Bechyni na přehlídce Divadlo v trávě, v Lužci nad Vltavou, ve Vysokém nad Jizerou na přehlídce Krakonošův divadelní podzim, v Borovici u Mnichova Hradiště pro Sdružení pro pomoc mentálně postiženým, v Praze 8 – Karlíně na přehlídce Karlínské jeviště, v Říčanech u Prahy, v Uhříněvsi, v Mělníku na XXXI. ročníku přehlídky Divadlo dětem, v Milovicích, v Újezdu nad Lesy, v Praze-Spořilově pro T.J. Sokol, v Novém Vestci, v Třebestovicích, ve Vimperku a znovu na domácí scéně při III. národní přehlídce sokolských ochotnických divadel.

To byl ovšem pouze začátek. Pohádka Matěj a čarodějnice dosáhla devětatřiceti (!) představení. Jakmile soubor začal zrát také v žánru pohybového divadla, dostavilo se ocenění v netušené míře. Scénická groteska Dušana Müllera Kino nadchla z jara 2008 v Kolíně na festivalu Otevřeno tak, že putovala ihned do Prahy, do jihočeské Včelné a přes Čelákovice rovnou na Jiráskův Hronov. Dále se Kino hrálo v Brandýse nad Labem, v Kralupech, v Klášterci, v Holicích, v Hradci Králové a Trutnově a s doporučením Mezinárodní asociace amatérského divadla poprvé v zahraničí – v Paderbornu v Severním Porýní-Vestfálsku (14. Theatertage Europäischer Kulturen). Další reprízy Kina vedly toušeňský soubor do Benátek nad Jizerou, Suchdola nad Lužnicí a Semil a díky předchozímu zahraničnímu ohlasu i do Lörrachu v Bádensku-Würtembersku (13. Internationaler Theatertreff). České vavříny Kina se množily v Chrudimi a Jilemnici, zahraniční ohlas přivedl soubor na do Saint-Louis ve Francii (24e Festival international de théâtre amateur), odtud na plných pět představení (spolu s dvojdílnou pantomimou Loď a etudami Rybář a Autíčko) dokonce do Šanghaje v Číně (12th Shanghai International Arts Festival) a do  Lausanne ve Švýcarsku (26me Festival de théâtre en herbe et des arts de la scène). Nejnovější dvě reprízy Kina (34. a 35.) sklízely potlesk při festivalu Fiesta na piazettě Národního divadla v Praze.

Trvá pořadatelství Národních přehlídek sokolských ochotnických divadel, které naopak před toušeňské publikum přivedlo k hostování divadelní soubory postupně z Jinonic, Benecka, Jilemnice, Poniklé, Suchdola nad Lužnicí, Uhříněvsi, Bozkova, Chocně, Lán, Libochovic, Litovle, Mšena, Nového Knína, Štěpánova u Olomouce, Zvoleněvsi, Chlumce nad Cidlinou, Kunvaldu, Pyšel, Benátek nad Jizerou, Slatiňan, Předměřic nad Labem, České Skalice, Chrasti u Chrudimi, Rokycan a Čestína. Další soubory přijížděly z Čelákovic, Neratovic, Veverské Bítýšky, Chocerad, Brandýsa nad Labem, Brna, Prahy, Zlína, Havlíčkova Brodu, Rakovníka, Libice nad Cidlinou, Sadské, Tábora a Debře.

Divadelní soubor při T. J. Sokol Lázně Toušeň, jehož režiséři i herci na sobě pracují dál, začal v posledním desetiletí úspěšně zdolávat i nejnáročnější divadelní klasiku. Gozziho Král jelenem v režii manželů Müllerových se hrál postupně v Čelákovicích, Debři, Kosmonosích, Brandýse nad Labem, Praze, Rakovníku, Hronově, Mělníku, Říčanech a Libici nad Cidlinou celkem 16x. Goldoniho Poprask na laguně v režii Milana Schejbala se dosud dával v Pyšelích, Mnichově Hradišti, Brandýse nad Labem, Libochovicích, Kyjově na Moravě, Praze-Hostivaři, Turnově, Slatiňanech, Chvaleticích, Lysé nad Labem, Humpolci, Sadské, v pražském Studiu Ypsilon a v Čelákovicích zatím 18x. S dalšími inscenacemi soubor hostoval nově také v Praze-Vršovicích, Novém Vestci, Senici, Kostelci nad Labem, Semicích, v pražském Divadle komedie, Veverské Bítýšce, Bakově nad Jizerou, Jezerním Vtelnu, Káraném, Moravské Třebové, Zbraslavi, Staré Boleslavi, Přerově nad Labem, Roudnici nad Labem, Dobrovici, Havlíčkově Brodě, Nymburce, v pražském Nosticově divadle, Chlumci nad Cidlinou, Polné, Poděbradech, Všejanech a Praze-Bohnicích. Reprezentace městyse i Sokola je to docela početná.

        

Obr. 11: 2002 - Dubová zátka, Obr. 12: 2006 - Matěj a čarodějnice, Obr. 13: 2007 - Loď

Obr. 14: 2008 - Kino, Obr. 15: 2008 - Král jelenem, Obr. 16: 2010 - Poprask na laguně

  

Obr. 17: 2011 - Pochod komediantů, Obr. 18: 2011 - Popelka

Soubor se nezříká experimentů v oboru pohádek, umí samostatná taneční vystoupení, jiskří nápady při jakékoli příležitosti. Nepěstuje hvězdy, ale rozvíjí pozoruhodné talenty: Janu Hadrbolcovou, Luboše Jakuba, sestry Danu a Janu Liptákovy, Jana Freudla, Věru Hlavatou, Vojtěcha Zítu, Aničku Kocábkovou, Vojtěcha Shrbeného ...

Z mladých herců se vypracoval Filip Müller ke studiu na konzervatoři a Marie Radová na DAMU. Filip Müller před třemi lety založil na toušeňské půdě se studenty z pražské konzervatoře mladý soubor pod názvem Nová generace. Uspěli již s první dramatizací povídky Vnitřní démon na Jiráskově Hronově 2010 a zráli dál v inscenacích her Dandé a Postel, z nichž druhá vstoupila do repertoáru divadla pražské konzervatoře Na Rejdišti. Členka souboru Ing. Veronika Müllerová dosáhla v létě 2011 bronzového mezinárodního úspěchu v Oulu ve Finsku ve světové soutěži Air guitar.

Celý soubor se zapojil do sokolského nastudování opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta nastudováním scény komediantů a obsazením rolí Principála, Esmeraldy a Indiána. Repríz už bylo pětadvacet – od Děčína a Plzně přes pražské Divadlo ABC po Litovel a Kyjov na Moravě. Tři režiséři a tři herci z toušeňského souboru vytvořili divadelní sloup nastudování opery – melodramu Zdeňka Zahradníka Popelka v pražském Divadle Na prádle.

1. prosince 2012 bude opravdu co připomínat.

jvk

 

Zpět

Vyhledávání

© 2014 Luboš Jakub, všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode