Strunkovický ochotnický spolek T. J. SOKOL Strunkovice nad Blanicí

Knoflíková válka

Karel Matějka (*1963)

  • Sobota 25. dubna 10.00–11.15

divadelní komedie na motivy knihy Louise Pergauda

Premiéra 28. prosince 2013 ve Strašíně

 

Představení pro diváky od 10 do 110 let

Autorské divadelní představení na motivy knihy Louise Pergauda. Hra o tom, že jablko nepadá daleko od stromu, o tom, že co je povoleno pánovi, není dovoleno kmánovi (tedy co je beztrestné pro rodiče, za to je třeba ty smrady seřezat) a taky o tom, že jak se do války připletou ženský, je zaděláno na malér...
 

Autorovo vyznání

Divadelní představení „Knoflíková válka“ jsem napsal v zimě 2012, když jsem pár dní ležel doma s chřipkou. Pak jsme tu hru dlouho cvičili a mořili se s ní. Já jsem ji psal s přesvědčením, že to bude veselé, srandovní a snad i vtipné. Někteří naši herci o tom pochybovali a po čase jsem začal pochybovat i já.

Hra může být sebelepší, když je blbě zahraná, tak se tomu nikdo smát nebude. A tak jsme cvičili, hádali se, opravovali, vymejšleli kostýmy a kulisy, sháněli staré šaty a zase se hádali a cvičili..., až nastal den „D“, kdy jsme měli premiéru. Ta se odehrála 28. prosince 2013 ve Strašíně. Naplánovali jsme termín a místo ve Strašíně z několika důvodů. Strašín je od Strunkovic dostatečně vzdálen, aby se k nám nedonesly případné negativní ohlasy. Ve Strašíně fungují místní ochotníci, se kterými udržujeme přátelské vztahy, a ti by nám snad řekli, jaké to představení doopravdy je. No a termín byl zvolen s ohledem na to, abychom se po ročním zkoušení konečně dokopali k veřejnému vystoupení. Ono to naše roční zkoušení bylo spíše nezkoušení, neboť od května do září nehrajeme a nezkoušíme. To pracujeme na polích, v lese, na zahradách a taky cestujeme apod. Jsme takové „zimní“ divadlo, nebo divadlo pro zimní čas. Jak kdo chcete. No a po zbytek našich zkoušek jsme hráli všichni pohromadě málokdy. Ono taky dát dohromady šestnáct herců je fuška. V podstatě jsme se sešli všichni až na poslední zkoušce před premiérou. Vystoupení nedopadlo špatně. Nedělali jsme žádné chyby a dalo se na to koukat. Osobně jsem ale cítil, že to nemá tu šťávu, co jsem v tom viděl, když jsem tu hru psal. Výkony všech herců byly takové upjaté, našponované a neuvolněné.

Po více jak měsíční pauze následovalo vystoupení ve Volyni (21. 2. 2014) a v Ražicích (22. 2. 2014). Ve Volyni přišlo asi šedesát návštěvníků a kontakt mezi herci a publikem se začal pomalu uvolňovat. Zlom přišel v Ražicích. Z herců jakoby spadla tréma. Zhruba šedesátka návštěvníků se bavila, smála a tleskala. A to byla ta potřebná energie, která se přenášela i do nás, herců. Na představení to bylo znát. Užívali jsme si to, jak mi na jevišti, tak diváci v hledišti. Začínáme z toho mít dobrej pocit a už se tak moc nebojíme toho našeho vystoupení s velkým V, vystoupení u nás ve Strunkovicích. Víme, že bude plno a že se přijdou podívat nejen všichni známí a kamarádi, ale i ti, co se třesou na to, zda to starosta a místostarosta pokazí.

V sobotu 1. března jsme pak Knoflíkovou válku na domácí půdě zahráli pro dvě stovky diváků. Atmosféra byla skvělá a i přes drobné chybky se představení vydařilo. S pocitem dobře vykonané práce jsme to šli všichni svorně zapít. Přišla i řada pozitivních ohlasů, což motivuje nejen nás starší, ale zejména naše nejmladší herce, se kterými to někdy není vůbec jednoduché, což si oni myslí zase o nás. A o tomhle pocitu je vlastně i celá tahle hra.

                     Za S.O.S. Karel Matějka

Vyhledávání

© 2014 Luboš Jakub, všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode