Divadlo v jubilejním roce 2011

Divadelní soubor se prolíná se Sokolem, uvnitř ještě s Novou generací, a na dálku s přerovskou Dykytou. Takové spolkové čtyřspřeží je asi řídké a všemi směry může zdatně ujíždět jen díky pracovitosti a obětavosti všech.

Jevištní rok 2011 začal Popraskem na laguně v Pyšelích a veřejnou vzpomínkou na zájezd do Šanghaje. S Čelákovicemi jsme si vyměnili naše Komedianty, Piráty a Kankán na tamním plese kouzelníků za pohádku O šišlavých nevěstách u nás. Loňské karnevaly (teď už jsou po několikáté čtyři) byly v rázu „Film“. O scénkách mohou mluvit jiní, nás těšilo, že jsme stihli zprovoznit fiátka do Pomády a na místě ho vydražit. Opravy sokolovny jsou jako bezedná díra na peníze. Piráty a Pomádu bez auta jsme vyvezli do Všejan a Pomádu s Kinem do Jedličkova ústavu do Prahy. Se třemi dalšími sokolskými soubory v Prodané nevěstě (Pyšely + Slatiňany + Praha / Královské Vinohrady) jsme objeli jako Komedianti Slatiňany, Pardubice, Děčín, Prahu-Kobylisy, Boskovice, Litovel, Hradec Králové, Plzeň, Pyšely a Turnov.

To možná stojí za zastávku nad dopisem od režiséra Bohumila Gondíka: „ … je zajímavé, že ve chvílích, kdy neustále myslím, že Vám napíšu, abych se s podělil o poslední informace, dojmy a pocity z repríz Prodané nevěsty, tak vždycky napíšete dřív než já. Zdá se to našemu vztahu příznačné, že jsme na sebe nějak napojeni a v určitém okamžiku k tomu spojení dojde. … V sobotu v Hradci Králové ve starém Adalbertinu se usadilo na 500 diváků, mezi nimi byl i hejtman Královéhradeckého kraje Lubomír Franc. Představení bylo velmi zdařilé – i díky velkému vzepjetí toušeňských ,komediantů‘, kteří sklízeli na otevřené scéně jeden potlesk za druhým. Byli opravdu velkým oživením druhé části představení. Jejich nástup hned  po přestávce dostane diváka vždycky velmi rychle zpět. A to celé inscenaci velmi pomůže. Veliké díky vaši hercům! Jsou opravdu velmi dobří. Od první mé myšlenky, že jim  tuhle roli svěřím, jsem věřil, že je to dobrá volba. Že budou ale takhle dobří, jsem si neuměl představit ani ve své nejbujnější fantazii. Ani tentokrát nebyli ve své základní sestavě, měli tuším dvě alternace, ale navíc přinesli zase nové prvky, které si nazkoušeli. A zase jimi perlili. To je nevídané. Mám  je rád za jejich přístup k práci, mám je rád za jejich přínos Prodance, mám je rád, že jsou. Myslím, že mohu směle říci, že i ostatní byli hladoví po publiku, byli hladoví po divadle, byli hladoví po Prodance. Smích a potlesk provázel každou scénu. Závěrečná  děkovačka – publikum opět vstalo – naplnila  dlouhým potleskem  celý sál…“ 

Prodaná nevěsta v toušeňské sokolovně byla hlavní událost VII. národní přehlídky sokolských ochotnických divadel loni na jaře tradičně na naší domácí scéně. Snad si ještě někdo vzpomene. Vysílal o tom rozhlas, psaly Lidové noviny, Hudební rozhledy a Harmonie, když nepočítáme regionální tisky. Diváků bylo jako nikdy, přijel i náš generál. Vedle toho přivedla přehlídka na divadelní kovral do sokolovny hosty z Lán, Čestína, České Skalice, Předměřic nad Labem a Zvoleněvsi. Po přehlídce jsme obdrželi od župy velkou bronzovou medaili „Za věrnost Sokolu“.

Naši vlajkovou loď Poprask na laguně jsme během roku hráli po Pyšelích také v Mnichově Hradišti, Brandýse n/L (dvakrát), Libochovicích, Kyjově na Moravě, Praze-Hostivaři a znovu v Pyšelích a pochopitelně doma na přehlídce.

Soubor Nová generace, kterému šéfuje Filip Müller, dával hru Dandé v Horních Počernicích, na Wintrově Rakovníku, na Divadelním Děčíně, na Divadelním Brandýse, na poděbradské přehlídce FEMAD, v Říčanech a Benešově a doma s ní otevíral přehlídku.

Pro dvojí hostování v Brandýse n/L a hlavně pro toušeňský Dětský den v PPP jsme nastudovali pidipohádky Popletená pohádka, Pohádka o sedmi dnech a Dlouhé zelené vousy.

Po delší přestávce jsme znovu oprášili Kino pro zájezd do Švýcarska na 26^me Festival de théâtre en herbe et des arts de la scène v Renens, tudíž v Lausanne u jezera. Zase z toho vznikla nějaká pozvání, ale do daleka, na což se dá myslet až splatíme půjčku na Čínu. Tedy úspěch při vší skromnosti. Kino jsme pak hráli ještě jednou v Praze, celkem po třiatřicáté. S pohybovými Etudami se pár lidí blýsklo v Hradci Králové, jako vždycky. Ale i to chtělo nějakou práci a čas.

O prázdninách jsme se jeli nadýchat divadelního ruchu do Hronova, abychom neztratili kontakt s trendy. Veronika Müllerová z našeho souboru vybojovala bronz na Mistrovství světa ve hře na imaginární kytaru ve Finsku. Následovaly články, fota, rozhovory a zmínky o našem souboru v různých tiskovinách i v rozhlase a na www.

Na podzim nás pohltila druhá opera: Popelka. Od nás byli sice jen tři herci, ale dodali jsme tři režiséry, scénu, Jelínkovy kostýmy a část techniky a zkoušelo se hlavně v sokolovně. Takže koprodukce, ale základní produkce naše. Premiéry byly v Praze v beznadějně vyprodaném Divadle Na prádle: sóloví pěvci, baletka, pěvecký sbor a orchestr z Prahy, a herci na melodram s celým zázemím z Lázní Toušeně. Režírovali Anna, Dušan a Filip Müllerovi, hudebně nastudoval a dirigoval skladatel Zdeněk Zahradník. Opět nějaké ohlasy v rozhlase, novinách a časopisech. Při toušeňské premiéře operní Popelky byla sokolovna plná.

Během roku na naší domácí scéně v sokolovně hostovaly kromě přehlídkových sokolských sester a bratrů také divadelní kolegové z brandýského Černého Petra s Čertovskou pohádkou a z brněnského Divadla v Kufru s Vánoční hrou aneb Co andělé zvěstovali. Naší pátou jevištní premiérou v roce 2011 byla pohádka Jak ořechová skořápka plula na Vánoční ostrov, nastudovaná pro sokolskou župní akademii na Mělníce, ale dávali jsme ji také doma na Floriánském náměstí při Adventu, ve Staré Boleslavi a v Praze-Bohnicích.

Soubor Nová generace připravil autorskou hru svého šéfa a režiséra Filipa Müllera Postel aneb Život není pro děti. Uzavřená premiéra číslo šest byla před Vánocemi, otevřená až v lednu 2012, takže do výčtu vlastně patří jen napůl.

V kalendářním roce 2011 celkem 61 veřejných akcí. Byla to 25. sezona po obnovení souboru, před tím se 25 let nehrálo, takže právě mažeme tu díru. Kdyby se hrálo bez přerušení, byla by to 135. sezona. Každopádně koncem roku 2012 to bude 135 let, co se v Toušeni hrálo ochotnické divadlo poprvé.

Ni zisk, ni slávu! (Spravedlivě přiznáno: trocha slávy byla.)

Nazdar!

dslt