Toušeň ve Švýcarsku - 1. část

19.06.2011 22:00

Když jsme loni v říjnu vystupovali s groteskou Kino na festivalu ve francouzském Saint-Louis, odchytl mě po večerním představení pán, který se mě lámanou angličtinou vyptával, kolik je členům souboru let a jak dlouho už tuhle inscenaci hrajeme a podobně. Pečlivě jsem odpovídal na všechny dotazy našeho nečekaného fanouška a vyplatilo se. Po několika dalších zvídavých otázkách se totiž představil jako ředitel divadelního festivalu ve Švýcarském městečku Renens a hned si s námi vyměnil kontakty pro případnou účast. Tehdy jsem si říkal, že za rok na nás určitě zapomene, a tak jsem po příjezdu domů pro jistotu napsal neformální email s odkazem na naše internetové stránky. Nepřišla však žádná odpověď. Jaké bylo moje překvapení, když po Novém roce přišla ze Švýcarska zpráva s přáním všeho nejlepšího našemu souboru a s informacemi o přípravě festivalu, na který nás srdečně zvou. Festival de Theatre en Herbe, et arts de la scène je však pořádán jako přehlídka dětských souborů a jednou z podmínek účasti je věk většiny vystupujících do 25 let. Váhal jsem zda některé naše herce v přihlášce o pár let omladit, ale nakonec jsem raději popravdě odhalil data narození. Po pár dnech přišla zpráva, že výběrová komise festivalu přimhouřila oko a udělala u našeho souboru výjimku a my mohli začít balit kufry.

Abychom to ale neměli moc jednoduché, museli jsme ještě před odjezdem naalternovat Marušku, která v Kině hraje dívku v mileneckém páru a která se pětidenního zájezdu nemohla zúčastnit kvůli studijním povinnostem. Naštěstí se podařilo sehnat záskok a role nesmělé dívky se bez problémů zhostila studentka konzervatoře Tereza Vítů, která už jednou v Kině zaskakovala v jiné roli. Organizace samozřejmě obnášela i další úkoly: zajistit cestovní pojištění, vyhledat trasu cesty, vyměnit koruny za švýcarské franky, připravit techniku, připravit dárkové balíčky pro hostitele, vyluxovat a naleštit auta, domluvit ubytování, udělat divadelní generálku, připravit kostýmy, sehnat popcorn, najít zaprášené rekvizity, nakoupit a zajistit proviant na cestu....

Ani odjezd se neobešel bez problémů. Míša měla v den odjezdu přijímačky na vysokou školu, Věrku čekala v ten samý den jedna z nejtěžších zkoušek z celého studia a Vojta nemohl kvůli pracovním závazkům odjet vůbec. Ve středu ráno tedy vyrazily na cestu do dalekého Švýcarska jen dvě auta. Třetí auto ve složení Vojta Z., Věrka, Míša, Terka a Filip nás dohonilo až pozdě večer nedaleko Basileje. Čtvrté auto zůstalo doma v garáži a na cestu se místo něho v pátek ráno vydala motorka, na které statečně dorazili Vojta a Sýsa.

Nyní bych měl asi napsat, že cesta byla příjemná a rychle utekla. Podávám ale seriózní zprávu a musím popravdě napsat, že cesta pro nás byla opět utrpení. Náladě nepřidala ani GPS navigace, když při nájezdu na německou dálnici vtipně oznámila: Za 632 kilometrů odbočte vpravo." Protože jsme (podle našeho zvyku) vyrazili s malým zpožděním nezbylo ani moc času na plánovaný výlet do Baden-Badenu, kde jsme se zastavili vskutku jen na skok a zase hnali dále směrem k Basileji, kde nás čekal první nocleh. 

Zastávka v Baden-Baden

 

 

 ......pokračování bude (doufám)

-lj-

Zpět

Vyhledávání

© 2014 Luboš Jakub, všechna práva vyhrazena.