Kino - recenze a odkazy

Otevřeno Kolín - 2008

„Soubor mi připravil skutečnou lázeň pro duši. Představení V kině je tzv. němá groteska, jak má být. Na scéně byly umístěny dvě řady dřevěných sklápěcích sedaček otočených směrem k publiku. A my jsme sledovali, jak do toho kina přicházejí diváci, jsou usazování uvaděčkou a jak posléze seldují filmovou projekci. Tahle svázanost prostředí (biografu) s formou (pantonima) je skvělá. Herci výtečně zosobňovali vyhraněné typy diváků, dostali jsme krásný vzorek společnosti. Představení bylo nabito gagy, mělo dobrou pointu. Timing a souhra herců byly na profesionální úrovni. Při větším počtu účinkujících je obdivuhodná práce herecká a zejména režijní. Všichni hráli s chutí a bylo vidět, že je to baví. Bavil jsem se velice i já, a myslím, že jsem nebyl sám.“

TICHÝ, Josef. Zase Otevřeno. : Zase průvan.XIII. Otevřeno, národní přehlídka pantonimy a pohybového divadla. Amatérská scéna. 2008, roč. 54, č. 3, s. 45.

Jiráskův Hronov - 2008                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                          

 „Novinové titulky hlásají, že filmovým hitem letošního srpna bude muzikál Mama Mia! s hvězdnou Meryl Streepovou. To ovšem ještě netušily, že nejlepší Kino se odehrává v divadle.

O Divadelním souboru při T.J. Sokol z Lázní Toušeň jsem před letošním Hronovem nikdy neslyšela, o to víc jsem překvapená, že se jedná o soubor víc než poučený jak po režijní, tak po herecké stránce. Jejich Kino je vtipná, krátká a úderná groteska. Zřejmě se v hronovských kuloárech budou ozývat i hlasy, že to byla jen taková „pitominka“, dramaťácká etudka a že inscenace postrádala silné téma a aktuální výpověď. Kino je ovšem přísně budovaným tvarem s přesným temporytmem srovnatelný s Groteskou, kterou před několika lety na JH uvedlo jihlavské De Facto Mimo. Režisér Dušan Müller umí přesně vytvářet gag, ukázkově třeba v motivu mladé dívky z druhé řady neustále si stěžující na vyšší a vyšší spoludiváky, kteří si před ni sedají. Herce stylizuje do pevně daných, na první pohled čitelných charakterů usilujících ve stále zběsilejším tempu zhlédnout film, za který si zaplatili. Všichni jsou výrazní, svoje postavy načrtávají ostrými konturami a nerozvolňují spád hry jemnější charakterizací. Pro groteskní nadsázku a načasování gagu pak projevují obzvláštní cit ztřeštěná dívka ze zamilovaného páru a mladistvý metrosexuál navštěvující film se svou dívčí suitou. Režisér nenechá žádný motiv vyšumět do ztracena a každý se vždy několikrát vrátí, aby byl zakončen údernou pointou. Snad jen trochu alogicky a jako vystřižená ze zadání nějakého improvizačního cvičení působí scéna sledování filmu, kdy se během krátké chvilky na plátně vystřídá jak horor, tak zamilovaná romance, bláznivá komedie i srdceryvný doják.

Vynahradí ji ovšem konec inscenace, kdy se pro ony „hledače výpovědi“ objeví i téma, co všechno jsou lidi schopni dělat, když se v sále zhasne, aby se po skončení promítání zase vrátili do svých obvyklých seriózních či pubertálních masek.

Třetí den bývá údajně kritický, co pak může být pro festivalového diváka zaskočeného náhlým kontinuálním přívalem divadla příjemnější než lehké, vtipné, dobře udělané představení? Když je navíc ještě krátké.“

ŠOTKOVSKÁ, Jitka. ZA KINEM DO DIVADLA. Zpravodaj 78. Jiráskova Hronova. 2008, č. 4, s. 8.

„Kino/Cinema was a slapstick comedy, which started very funnily with the setting up of a couple of rows of cinema seats in slow motion. What followed was even funnier. All the people who came into the cinema had their own characteristics and succeeded in making them perfectly clear in a very short time. A great moment was when the movie tape broke and by mistake a tape with the music of  “Je t’aime moi non plus” was put on, very briefly only, but the spectators were alerted (probably not only the ones on stage). This production started in an unusual way. The group had too many actors, so everybody who wanted to play had to create her or his own character. They did a good job and all the different characters together creaed a very funny performance, of the right length, in the right tempo and with well-chosen music. One of the best of its kind that I have ever seen on fesival.“

ELBERS, Joke. JIRÁSKŮV HRONOV FESTIVAL 2-9 August 2008 HRONOV, the CZECH REPUBLIC.                     Amatérská scéna. 2008, roč. 54, č. 5, s. 34.