Popelka - recenze a odkazy

Zahradníkova Popelka

Nikoli Rossiniho či Prokofjevova, ale Zahradníkova Popelka vyprodala dvakrát za sebou pražské Divadlo Na prádle v Besední ulici a potvrdila, že touže operou se mohou skvěle bavit děti i dospělí. Uvedení se uskutečnilo díky Společnosti českých skladatelů Asociace hudebních umělců a vědců v rámci jubilantského operního setkání se skladatelem Zdeňkem Zahradníkem (75), který sám dílo nastudoval a obě představení – odpolední veřejnou generálku i večerní premiéru – řídil.
Myšlenkou zkomponovat dílo srozumitelné dětem se zabýval záhy po absolutoriu studií na HAMU (1958), kdy mu libreto napsal básník Kamil Bednář. Tvar a odvaha ale zrály až do roku 2005, kdy vznikl nejprve v témže rozměru pohádkový melodram. Teprve po jeho ohlasu začali v partituře zpívat nejen Popelka, ale i Královna a s ní Princ a Hofmistr. Popelčiny sestry Agáta a Háta i Šašek zůstali v zájmu spádu hry v próze. Operní verze byla koncertně provedena v září 2006 na zámku v Nelahozevsi (poté 2007 reprízována v Praze a ve Zlaté Koruně) a scénicky v srpnu 2007 ve skladatelově rodné Lomnici nad Popelkou. Současné pražské nastudování je tedy třetí, avšak nejpřitažlivější.

Hudba je průzračná, ne zbytečně komplikovaná, aby se dětský posluchač neztratil, zároveň se ale melodicky, harmonicky ani rytmicky ničím nepodbízí. Interpretačně zůstává přístupná dobrým amatérům, ale ani profesionálům nic neusnadní. Pohádku rámují dětské sbory, které se uplatní i v ději. Střídáním a prolínáním mluvených a zpívaných scén, vstupy baletního sóla a dvorním tancem vzniká pestrá klenba, v níž stále něco překvapuje. I ve vtipném textu. Motivické propracování hudby, Popelčina píseň jako idée fixe s klíčovou dramatickou úlohou a zpěvnost lyrických pasáží sdělují vše další, co nelze přenést slovem. Přehlednost hudební složky zajišťuje pouhý nonet nástrojů – spolehlivě hrálo České noneto. Sklidilo potlesk na otevřené scéně. Nad nápaditostí a zároveň celistvou klenbou scénického tvaru bděla rodinná trojice režisérů Anny, Dušana a Filipa Müllerových. Vzácně ctili hudbu i slovo, temporytmus stavby i možnosti sólistů a dovedli diváka efektně pobavit, nadchnout i zklidnit. Náznakovou scénu oživily kostýmy Josefa Jelínka alespoň pro hlavní postavy.
V opeře ovšem stojí na prvém místě zpěv. Jak Popelka Pavly Vejmelkové, tak Princ Karla Jakubů zpívali přesně, ona prostým rovnějším tónem, on měkce a vroucně. Oba přinesli také zřetelnou kresbu postav se zdrženlivostí a obavou i s čistou touhou a vnitřní přesvědčivostí. S pěveckoherecky nesnadnou rolí Hofmistra si velmi zdárně poradil Filip Sychra a Královně dodala majestátní zjev i hlas Nadia Ladkany, která navíc kralovala živým obrazům. V činoherních, textově vypjatých rolích Popelčiných sester zazářily rodné sestry Dana Liptáková a Jana Freudlová. Jejich brilantní etudy slovních kaskád, gest, postojů a grimas – a pohybová souhra s ohebným Šaškem Luboše Jakuba – jsou specialitou režisérů a důkazem nemalé zkušenosti z jejich mateřského souboru. Akustika malého prostoru nesla zřetelně každé slovo a přispěla k dojemnosti i výbuchům smíchu. Zvláštní, němou alegorickou postavou byl Holoubek v tanečním podání mladičké Sofie Filippi. Zjeví se ve stínohře i ve skutečnosti, má úlohu v ději i vlastní něžná sóla. Holoubků je v jednu chvíli víc, převtělí se do nich sbory jednak z Gymnázia Jana Nerudy z Prahy 3, jednak z Gymnázia Josefa Svatopluka Machara z Brandýsa nad Labem. Sbory nastudovala brandýská sbormistryně Hana Bláhová, pražské děti vedli manželé Jaroslav a Christina Mrázkovi. Zbrojnoši byli z Prahy, ale všichni zmínění činoherci, režiséři, děti a výtvarní spolupracovníci mají domov v Divadelním souboru při T. J. Sokol v Lázních Toušeni.
Nastudování tak vznikalo na několika místech díky jmenovaným i nejmenovaným nadšencům, které koordinovala manažerka koncertů SČS AHUV Daniela Bělohradská. Čtyři desítky účinkujících prokázaly Zahradníkově Popelce nemalou službu navíc i důkazem životnosti, živosti a jevištního účinu díla. Publikum nešetřilo halasnými ovacemi.

Praha, Divadlo Na prádle – Zdeněk Zahradník (libreto Kamil Bednář): Popelka. Dirigent Zdeněk Zahradník, režie Anna, Dušan a Filip Müllerovi, kostýmy Josef Jelínek, sbormistři Jaroslav a Christina Kluge Mrázkovi, Hana Bláhová a autor. Premiéra 6. 11. 2011.